Jak to všechno začalo ....

Ruský modrý kocour

Dlouhá léta jsem žil v domnění, že kočkař určitě nejsem. Až zasáhla nejvyšší kočka a poslala mi balík. A to doslova. Na silnici, po které jsme jeli, se motalo kotě kolem napůl rozjeté krabice. V té bylo koťat víc, ale bohužel živé byly už jen dvě. Jedno z těch dvou je u nás dodnes. Je to kočka I., kočka zakladatelka, naše Isis. Po roce se k nám potoulal rezavobílý Seth. Proměna v kočkaře proběhla celkem nenásilně a pokračovala touhou po kočičce s průkazem původu.

Navštívil jsem několik výstav a pročetl spoustu moudrých knih a vybral si to nejúžasnější plemeno – ruskou modrou.  První chovatelkou na kterou jsem narazil a měla volná koťata byla paní Koplíková, CHS Z Kamínků. Od ní máme kocourka jménem Jolly Jocker. Jolly opravdu splňuje vše, co se o ruskách píše. A je to ten nejskvělejší kocour. Moc za něj děkuji.Ihned jsme začali plánovat koupi kočičky a těšili se, že budeme odchovávat čistokrevná koťata, jenže … Na webu kocky-online.cz jsem narazil na článek Z Barmy na Sibiř, http://kocky-online.cz/clanky/z-barmy-na-sibir. A bylo rozhodnuto. Tato koťata žijí u mne. A získal jsem nejen dva mazlíky, ale i dobré přátele. Pak následovalo další SOS ... modrá britka, která se rodině omrzela. I ona žije u nás, říkáme jí Nefertiti. A ještě není konec, vyskytlo se malé, ani ne měsíční kotě želvovinové kočičky, Naerea Skrůfux. Také bydlí s námi.

A teď konečně máme kočičku pro Jollyho, je to Armína Jetyx, nádherný tvoreček, rusanda jak má být. Zatím je koťátko, jaká bude mamina se ještě uvidí.

Naším cílem je odchovávat zdravá a vymazlená koťata. Doufáme, že se nám to podaří.